Překročení rychlosti je v praxi nejčastěji řešeným dopravním přestupkem
Řidiči se mnohdy domnívají, že přestupek lze spáchat jen při překročení nejvyšší povolené rychlosti. Tak tomu ovšem není. Je vhodné připomenout, že kromě konkrétních rychlostních limitů pro jízdu v obci a mimo obec zákon stanovuje obecné (abstraktní) pravidla upravující rychlost vozidla.
Obecná úprava rychlosti vozidla
Podle zákona musí řidič přizpůsobit svou rychlost mnoha okolnostem, které ovlivňují bezpečnost jízdy. Především musí přizpůsobit svou rychlost:
- svým schopnostem,
- vlastnostem vozidla a nákladu,
- předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě,
- povětrnostním podmínkám,
- jiným okolnostem, které je možno předvídat.
Řidič smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. To znamená, že každý řidič musí být připraven na to, že se např. za zatáčkou nebo za horizontem nachází odstavené vozidlo nebo vysypaný náklad, a proto může jet pouze takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo před touto překážkou. V noci smí jet řidič pouze rychlostí, která mu umožňuje zastavit vozidlo na vzdálenost, kterou osvětlují jeho světla či veřejné osvětlení. Podle jednoho z rozhodnutí Nejvyššího soudu je možné jet v noci na neosvětlené dálnici s použitím potkávacích světel pouze rychlostí zhruba do 60 km/h.
Prokázat porušení těchto obecných pravidel je obtížnější, protože odpověď na otázku, zdali vozidlo jelo přiměřenou rychlostí, vyžaduje odborné znalosti, kterými policista v terénu zpravidla nedisponuje. Poměrně často se ale se zjišťováním přiměřené rychlosti setkáváme u dopravních nehod, při jejichž vyšetřování může soudní znalec díky brzdným stopám zanechaných na vozovce a deformaci vozidla vypočítat rychlost vozidla v době dopravní nehody. Za pomoci znaleckého posudku může soud nebo správní orgán učinit závěr např. o tom, že řidič jel rychlostí vyšší rychlostí, než která by mu umožnila zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled (ačkoliv nepřekročil v místě nejvyšší povolenou rychlost).
Nohu z plynu je nutné dát především v okolí zastávek hromadné dopravy, okolí škol či hustě obydlených zónách.
Překročení rychlosti v obci
Obecně platí, že v obci smí vozidlo jet maximálně rychlostí 50 km/h. Po dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, která prochází obcí, je možné jet rychlostí 80 km/h. To ovšem platí pouze v případě, že místní dopravní značení nepřikazuje rychlost jinou. Snížit nejvyšší povolenou rychlost je možné bez omezení, zvýšit ji je však možné nanejvýš o 30 km/h).
Pokud řidič překročí v obci nejvyšší povolenou rychlost, dopouští se přestupku. Sankce za přestupek se odvíjí od toho, o kolik byla tato rychlost překročena.
| skutková podstata | blokové řízení | správní řízení | body |
|---|---|---|---|
| překročení rychlosti 1 až 5 km/h | pokuta 1.000,- Kč | pokuta 1.500 – 2.500,- Kč | 0 |
| překroční rychlosti o 6 až 19 km/h | pokuta 1.000,- Kč | pokuta 1.500 – 2.500,- Kč | 2 |
| překročení rychlosti o 20 až 39 km/h | pokuta 2.500,- Kč | pokuta 2.500,- až 5.000,- Kč | 3 |
| překročení rychlosti o 40 km/h a více | nelze projednat | pokuta 5.000,- až 10.000,- Kč a zákaz řízení na 6 až 12 měsíců | 5 |
Z tabulky je patrno, že výše hrozící pokuty se odvíjí od toho, zda bude přestupek řešen v blokovém nebo ve správním řízení. Řidiči, který souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení, bude uložena pokuta v nižší výměře. Při vysokém překročení povolené rychlosti však není možné projednat přestupek v blokovém řízení a o sankci bude rozhodnuto ve správním řízení. Správní orgán je v takovém případě povinen řidiči uložit sankci zákaz řízení motorových vozidel nejméně na dobu 6 měsíců. Zákaz řízení na 1 až 6 měsíců hrozí také řidiči, který překročil rychlost o 20 až 39 km/h ve dvanácti předcházejících měsících dvakrát a vícekrát. Ani v tomto případě není možné projednat přestupek v blokovém řízení.
Překročení rychlosti mimo obec
Mimo obec smí jet řidič s vozidlem rychlostí nejvýše 90 km/h, na dálnicích a silnicích pro 
motorová vozidla maximálně rychlostí 130 km/h. Tyto limity mohou být místním dopravním značením sníženy, nikoliv však zvýšeny.
Pro vozidla s hmotností nad 3,5 t platí obecný rychlostní limit 80 km/h.
I při překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci se výše hrozící sankce odvíjí od toho, o kolik byla nejvyšší rychlost povolena.
| skutková podstata | blokové řízení | správní řízení | body |
|---|---|---|---|
| překročení rychlosti 1 až 10 km/h | pokuta 1.000,- Kč | pokuta 1.500 – 2.500,- Kč | 0 |
| překroční rychlosti o 11 až 29 km/h | pokuta 1.000,- Kč | pokuta 1.500 – 2.500,- Kč | 2 |
| překročení rychlosti o 30 až 49 km/h | pokuta 2.500,- Kč | pokuta 2.500,- až 5.000,- Kč | 3 |
| překročení rychlosti o 50 km/h a více | nelze projednat | pokuta 5.000,- až 10.000,- Kč a zákaz řízení na 6 až 12 měsíců | 5 |
Jak vyplývá z této tabulky, výše hrozící pokuty se odvíjí od toho, zdali bude přestupek řešen v blokovém nebo ve správním řízení. Pokud bude řidič souhlasit s projednáním přestupku v blokovém řízení, bude odměněn nižší výměrou pokuty. Při vysokém překročení povolené rychlosti však není možné projednat přestupek v blokovém řízení a o sankci se bude rozhodovat ve správním řízení. V něm se řidič nevyhne zákazu řízení nejméně na dobu 6 měsíců. Zákaz řízení na 1 až 6 měsíců hrozí také řidiči, který překročil rychlost o 30 až 49 km/h ve dvanácti předcházejících měsících dvakrát a vícekrát. V takovém případě není možné projednat přestupek v blokovém řízení.
Kdo je oprávněn měřit rychlost?
Rychlost vozidel smí bez omezení měřit pouze Policie ČR. Obecní/městská policie je také oprávněna měřit rychlost vozidel, musí přitom ale dodržovat některá omezení. Především je omezena ve výběru míst, na kterých má měření rychlosti probíhat. Obecní/městská policie totiž smí měřit rychlost pouze na místech určených Policií ČR. Místo, kde měření rychlosti obecní policií probíhá, již od 1. srpna 2011 nemusí být na začátku označeno přenosnou dopravní značkou „Měření rychlosti“.
Dříve docházelo k tomu, že si obce najímaly na měření rychlosti soukromé společnosti. Ty zpravidla provozovaly stacionární radary a předávaly obecním úřadům obrazové záznamy řidičů, kteří překročili povolenou rychlost. Proti takovéto praxi se ve svém rozsudku postavil Nejvyšší správní soud v dubnu 2008. Od této doby obce od této praxe upustily, a proto se s případy, kdy rychlost měří soukromá osoba, prakticky nesetkáváme.
Jakým způsobem se měří rychlost?
V ČR se pro měření rychlosti používají buď radarové či laserové měřiče rychlosti (pro srozumitelnost budeme dále mluvit jen o „radarech“), tzv. úsekové měření rychlosti nebo zařízení typu GESIG TRAVIMO.
Úsekové měření rychlosti a stacionární radary mají společný základ – dlouhodobě kontrolují dodržování rychlosti na určitém místě. Oba systémy však fungují na jiném principu. Stacionární radar měří aktuální rychlost vozidla pouze na jednom konkrétním místě. Ačkoliv tedy řidiči mohou být upozorněni dopravní značkou na měření rychlosti např. v kilometrovém úseku, v případě použití stacionárního radaru je jejich rychlost změřena pouze na jednom konkrétním místě tohoto úseku, zpravidla několik desítek metrů před snímačem radaru. Tzv. úsekové měření rychlosti může být pro řidiče zrádnější – na počátku měřeného úseku a na jeho konci je vozidlo vyfotografováno s přesným uvedením času. Počítač automaticky spočítá průměrnou rychlost vozidla v měřeném úseku, a pokud je tato rychlost vyšší než nejvyšší povolená, systém data automaticky odesílá policii nebo městskému úřadu. Tzv. úsekové měření rychlosti není upraveno zákonem, proto je jeho využití právně problematické – systém sbírá data i o pohybu osob, které v daném úseku rychlost nepřekročily. Úsekové měření rychlosti tak silně zasahuje do ochrany soukromí, zvláště do ochrany osobních údajů, proto by se mělo využívat pouze v mimořádně rizikových místech.
Mimo stacionárních radarů a úsekového měření rychlosti policie využívá také mobilních radarů. Policie používá jak ruční přenosné radary, tak i radary zabudované v jejích vozidlech – radar ve vozidle zpravidla poznáte podle „bradavice“ umístěné na přední masce vozidla. V obou případech musí být radary nasměrované k vozovce pod zvláštním úhlem.
Rychlost vozidel může být měřena i z jedoucího vozidla – k tomuto účelu se užívají měřiče GESIG TRAVIMO nebo POLCAM. Tyto přístroje jsou tvořeny kamerou, která je propojena s ocejchovaným tachometrem. Při měření jede policejní vozidlo stabilní rychlostí za kontrolovaným vozidlem a po dobu cca 6 vteřin ho snímá videokamerou. Na takto pořízeném videozáznamu je spolu s dopravním hříšníkem zaznamenána i rychlost policejního vozidla a čas měření. Výsledný záznam je podle judikatury soudů dostatečným důkazem pro uložení sankce v přestupkovém řízení, a to bez ohledu na to, že policisté při pořizování záznamu sami porušují nejvyšší povolenou rychlost.
Tolerance rychloměrů a radarů
Za překročení rychlosti může být řidiči uložena sankce, pouze pokud je překročení rychlosti dostatečně prokázáno. Překročení rychlosti je zpravidla prokazováno záznamem z policejního radaru. Radary však nejsou absolutně přesné, a proto je nutné počítat s jejich odchylkou. V ČR jsou radary schvalovány s jednotnou odchylkou ± 3 km/h při zjištěné rychlosti do 100 km/h, respektive ± 3 % při zjištěné rychlosti nad 100 km/h. Tato odchylka není promítnuta do zobrazené rychlosti na radaru, zohlednit ji musí sám policista nebo strážník. Teoreticky může u řádně fungujících radarů nastat situace, že vozidlu, které objektivně jede rychlostí 50 km/h, ukáže jeden radar rychlost 47 km/h a jiný 53 km/h. Překročení rychlosti 50 km/h lze tedy považovat za spolehlivě prokázané až tehdy, zobrazí-li se na radaru rychlost 54 km/h a vyšší. Podobně to platí i pro ostatní překročení rychlostních limitů. Proto je například překročení rychlosti 110 km/h prokázané až tehdy, zobrazí-li radar rychlost nejméně 113,4 km/h a podobně.
Jestliže vyjde najevo, že uvedená minimální tolerance nebyla v jednotlivých případech dodržena a řidič byl pokutován v blokovém řízení i za překročení rychlosti, které nebylo řádně prokázáno, je nutné iniciovat uplatnění mimořádných opravných prostředků pro porušení zákona (přezkumné řízení), ke kterému jsou příslušné krajské úřady a v hlavním městě Praze ministerstvo dopravy.
Radary musí mít platné typové schválení a každý jednotlivý kus musí být pravidelně kalibrován.
Pro úplnost dodáváme, že rychloměry ve vozidlech by měly vždy ukazovat rychlost o několik kilometrů vyšší, než je rychlost skutečná. Pokud nejsou na vozidle provedeny nepovolené úpravy (např. montáž pneumatik většího rozměru), nelze při dodržování rychlosti dle rychloměru překročit zákonem stanovenou maximální rychlost vozidla.
Nepatrné překročení rychlosti
Ani při překročení rychlosti se řidič nemusí dopustit přestupku. Pokud vozidlo překročilo povolenou rychlost (po odečtení odchylky radaru) pouze nepatrně, nemusí být naplněn jeden ze znaků přestupku. Ke spáchání přestupku je potřeba naplnit nejen stránku formální (v tomto případě překročení povolené rychlosti), ale i stránku materiální – porušení pravidel silničního provozu musí porušovat nebo ohrožovat zájem společnosti. A právě při nepatrném překročení rychlosti je potřeba se blíže zabývat okolnostmi, za kterých k překročení rychlosti došlo. O dopravní přestupek se proto zpravidla nebude jednat, pokud k překročení rychlosti došlo např. na okraji obce, v době nulového provozu a na přehledném úseku.
Antiradary
Mezi veřejností panuje mylný názor, že používání tzv. antiradarů je zcela zakázané. Tak tomu ovšem není, zákon zakazuje pouze použití zařízení, které policejní radary aktivně ruší, tedy tzv. aktivní radary. Ty fungují jako „rušičky“ policejních radarů a fakticky tak znemožňují tak změřit rychlost. Zákon však nezakazuje užívání tzv. pasivních radarů, tedy zařízení, které pracují na stejné frekvenci, jako policejní radary, a pouze upozorňují řidiče na měření rychlosti.